1.kapitola - Nečekané....
Takže lidi po dlouhé době jsem se rozhodla napsat nějakou tu kapitolu ... ještě jsem ani nezačala a už vím že toho budu litovat ... nějakej ten koment by vás nezabil ... to jen tak mimochodem.
Skoro čtrnáctiletá dívka s rozcuchanými světlými vlasy seděla znuděně u počítače. Byla už dva týdny nemocná a už ani počítač ji nedokázal zabavit. Zatažené páteční odpoledne jí taky moc na náledě nepřidalo a tak jen strnule sledovala monitor. Čekala, včera se s kamarádkou přesněji řečeno s Ivi domluvila že se tu sejdou a domluví se na pokračování jedné z rozepsaných povídek.
"To snad ne... ještě 10 minut!" povzdechla si. Hlavou jí proběhla myšlenka na nějakou tu úpravu image. Ale protože Is nikdy moc nedbala na vzhled a rozcuchané vlasy a oranžové kraťasy a tričko na spaní ji nijak nevadily nechala to být. Konečně se na obrazovce monitoru objevilo upozornění, že Ivi se připojila. Nedlouho po té. Přesněji za pět vteřin už obě dívky mačkaly tlačítka klávesnice a zdělovaly si vše co je zrovna napadlo. Is se zadívala na obrazovku právě ve chvíli, kdy se tam objevil odkaz. Bez rozmyslu na něj klikla a všude kolem se objevil vír barev.
"Z těch prášků už magořím." řekla si Is a potřásla hlavou. Zdálo se že to pomohlo, protože točení pomalu ustalo. Konečně se chtěla podívat co že jí to Ivi poslala a třeba se i společně zasmát halucinacím způsobeným prášky, když si uvědomila že není ve svém pokoji a na někom sedí!!!!
"Do háje to je, ale blbej vtip!" rozčílila se a vstala. Malý pokoj se dvěma postelemi, stolem, skříní ... nic neobvyklého. Otočila se že si prohlídne svou "židly" a překvapením vykřikla. Rudovlasý kluk se spoustou pih na obličeji seděl jako skamenělý s přihlouple pootevřenými ústy.
"Já ... ty ... co ..." koktala Is úplně vyvedená z míry. Pak se jakž takž sebrala, napočítala do deseti a pořádně se nadechla.
"Ty jsi Ron Weasley?" zeptala se na to co jí nejvíc zajímalo.
"J-jo a kdo jsi ty a co tu děláš?" vykoktal Ron celý zmatený.
"Já..." stačila jen říct Is, když se dveře do pokoje otevřely a dovnitř vešla hnědovlasá dívka. Tohle mi ještě chybělo, pomyslela si Is a vzpomínala na klidné dny strávené ve svém tichém pokoji.
"Máme jít dolů na večeři. Ronalde Weasley kdo to sakra je?" rozčílila se když si všimla Is, která stála v pokoji se svěšenou hlavou, stále rozcuchaná, oblečená v pyžamu a zmatená. Bosé nohy jí pomalu chladem znecitlivěly.
"Jak to mám asi vědět? Seděl jsem tady a nejednou ona seděla na mě!" vyštěkl Ron a celý zrudl.
"Promiňte tohle celé je hrozné nedorozumění. Je.. je tu profesor Brumbál? Potřebovala bych s ním mluvit." vložila se do vznikající hádky Is.
"Profesor Brumbál tu není, příjde až za hodinu na schůzi." odpověděla pohotově Hermiona. Is se ušklíbla, přesně tak si ji představovala, děvče co se snaží najít odpověď na vše.
"A profesor Snape?" zkusila to Is znovu.
"Ten příjde taky až za hodinu." znovu odpověděla Hermiona.
"A Harry už přijel?" zeptala se už značně nešťastná Is. Na tohle jí však nikdo neodpověděl Hermiona i Ron jen zmateně hleděli na tu zvláštní dívku o které nic nevěděli.
"Jak se tak na vás dívám asi ne... přiletí dnes večer že? Má průser s ministerstvem... Kdo z dospělých je tady v domě. Hádám že je tu paní Weasleyová, Sirius a dál nevím. Kde ty dva najdu?" ukončila svou spíše samomluvu Is.
"Jsou v kuchyni." zamumlala Hermiona a svezla se na zem. Is sice nevěděla kde kuchyň najde, ale nějakou představu měla a tak odvážně zamířila ven ze dveří. Ještě že jsem to četla tolikrát, pomyslela si když otvírala dveře do kuchyně. "Sedněte si jídlo bude za chvíli." ozval se od plotny hlas baculaté ženy.
"Myslím že nemám hlad." zahučela Is aniž by si uvědomila, že paní Weaslyová rozohdně nemluví s ní. Ta byla tak zabraná do vaření, že si její odpovědi ani nevšimla, všiml si jí ale nekdo jiný. Někdo kdo do té doby seděl tiše v koutě.
"Kdo jsi?" vykřikl útočně s napřaženou hůlkou. A je to tu zas, nevím co jsem čekala,ale tohle ne, pomyslela si ironicky Is a ignorujíc Siriusovu napřaženou hůlku se posadila.
"Myslím, že ta večeře přece jen není špatný nápad." řekla lhostejně. Seděla obklopená členy řádu a Weasleyovými, kteří na ni vrhali pohledy které měly být zřejmě nenápadné.
"Myslíte že nevím že na mě koukáte??? Tak blbá zas nejsem a nejsem ani tak blbá abych VÁM říkala kdo jsem, takže kdybyste si laskavě hleděli své večeře a nechali mě v klidu se trápit nad touhle šílenou situací byla bych vám vděčná!" naštvala se Is. Všichni jako na povel sklonili hlavu a hypnotizovali večeři. Takhle to šlo nějakou dobu. Is se zahleděla na stůl kde se právě objevila asi čtrnáctilatá tmavovláská. No objevila ... to je snad špatně řečeno, spíše se rozplácla na stole a hlavu zabořila do mísy s omáčkoum jedna z jejích bot rozmáčkla čokoládový dort a její levá ruka málem zlomila nos Fredovi, který se nakláněl pro slánku.
"To je snad zlej sen ... Ivi? Jsi ... jsi to ty?" povzdechla si Is.
Já vím není to nic moc ale nějak už nemám náladu na psaní ... snad později ... doufám že mi necháte komenty ... hezký zbytek dne přeje vaše cáááááááklááááááá Is
Muhehe
(Anna, 26. 4. 2008 18:30)